π's OUTPUT

Přede mnou je další semestr. Musím si  vytvořit svůj rozvrh . Teď už to za mě nikdo neudělá. V pondělí v 16:00 měli vpustit první studenty k vytvoření rozvrhu. Doufala jsem, že mezi nimi budu i já, když už mám všechny zkoušky za sebou. Vytiskla jsem si tedy papírový rozvrh, do kterého si budu vpisovat a gumovat a zase vpisovat a přepisovat hodiny. Náš systém totiž neumí otevřít dvě okna aniž by nás vyhodil (odhlásil) z toho předešlého, takže si jej nemůžu otevřít vedle .  Ano, studuji IT školu, b ohužel je systém celo-univerzitní a naše fakulta do toho nemá "co kecat". Vypsaní cvičí, které bych chtěla. Nažhavené pero. Zapnutý počítač. Připravena na nejhorší. Padá systém, něco si přej! Už chápu vtip studentů, kteří mě varovali před "skvělým" systémem na zápis rozvrhu. Trvalo dobrých 5 minut od oficiálního vpuštění, než se mi stránky načetly. Po přihlášení a snaze zapsat si první paralelku mě ale systém odhlásil. A tak to probíhalo asi další

Tenhle nadpis článku tu už mám napsaný asi dva týdny. Tak nějak jsem doufala, že to zvládnu a budu ho moct dopsat. A víte co? Zvládla jsem to! Nejprve jsem si chtěla vyřídit nejjednodušší klasifikovaný zápočet, který snad kdy na FELu byl -  Etiku . Domluvila jsem se, přišla a musela čekat. I ostatní studenti si to totiž chtěli odbýt hned první den. Bohudíky se mnou byla spolužačka, takže to nakonec docela uteklo. Když jeden klučina odcházel ze zápočtu, pustil mě za dveře katedry se slovy: "Ještě tam je jeden a pak už asi můžeš." Chvilku jsem tam bloudila a dokonce se několikrát vrátila zoufalá zpátky za spolužačkou. Ta mě opakovaně vybízela v hledání (no a smála se mi). Když už jsem věděla, kde mám čekat, ozvala se siréna a strojový hlas: "Požární poplach, okamžitě opusťte budovu!" Nejprve to vypadalo jako obvyklá věc, protože nikdo neodcházel, ale nakonec se šouravým krokem začali z místností trousit lidi. Tak jsme šly i my. Čekání před budovou Do