π's OUTPUT

Dny, které jsem doposud strávila v Praze, mi připadaly trochu bez smyslu. Žádné akce, koníčky nebo sport. Pokud tedy nepočítám školu a pondělní tělocvik. Prostě přijdu odpoledne/večer domů, udělám si jídlo, trochu povinností a spát.

Kolik lidí mi to říkalo? "Jo jasně, já si tam ty Linuxy nainstaluju ještě před školou." Tuhle větu jsem pronášela už 2 měsíce před začátkem semestru. To bych ale nebyla já, kdybych to tak udělala. Takže souhrn: už mám týden za sebou a stále nemám na notebooku "dobrý" operační systém.

Přednáška, přednáška, pak oběd, doučování a konzultování Pyhtonu a pak zase přednáška. Tak nějak vypadal dnešní den.

Skoro klasický studijní den, jako všechny ostatní. Teda akorát si ráno zaskočím na odběry k doktorce, pak vyměním povlečení a spěchám do školy. Jen jediná změna - neženu se na cvičení Řešení problémů a hry, ale na imatrikulaci .

A může začít pohádka o tom, jak to vlastně ten první den vypadalo. Všechno začalo být divné už v moment, kdy jsem se probudila před budíkem. O celé 3 minuty! Tolik škody. No a zbrklé ráno může začít.

O čem jsem se zapomněla zmínit ještě před začátkem školního  akademického roku? No jak to bylo s tím internetem ? Musím říct, že jsem se vydala na dobrodružství i další týden, jak jsem psala . Co mě ale (ne)milého čekalo u dveří, když jsem tam konečně zavítala v řádně danou otevírací dobu?