Zkouškové? Splněno
Tenhle nadpis článku tu už mám napsaný asi dva týdny. Tak nějak jsem doufala, že to zvládnu a budu ho moct dopsat. A víte co?
Nejprve jsem si chtěla vyřídit nejjednodušší klasifikovaný zápočet, který snad kdy na FELu byl - Etiku. Domluvila jsem se, přišla a musela čekat. I ostatní studenti si to totiž chtěli odbýt hned první den. Bohudíky se mnou byla spolužačka, takže to nakonec docela uteklo.
Když jeden klučina odcházel ze zápočtu, pustil mě za dveře katedry se slovy: "Ještě tam je jeden a pak už asi můžeš."
Chvilku jsem tam bloudila a dokonce se několikrát vrátila zoufalá zpátky za spolužačkou. Ta mě opakovaně vybízela v hledání (no a smála se mi).
Když už jsem věděla, kde mám čekat, ozvala se siréna a strojový hlas: "Požární poplach, okamžitě opusťte budovu!" Nejprve to vypadalo jako obvyklá věc, protože nikdo neodcházel, ale nakonec se šouravým krokem začali z místností trousit lidi. Tak jsme šly i my.
Do teď nevím, co se stalo. Čekání nás totiž omrzelo a radši jsme šli počítat diskrétku.
Ve středu mě čekala další zkouška - implementační část z procedurálního programování. Jelikož je přednášející trošku vtipálek, myslela si většina studentů, že nechce, aby tu zkoušku zvládli. Nakonec tomu tak nebylo a udělali to skoro všichni.
Následující den jsem měla zkoušku z diskrétní matematiky. S tímhle předmětem jsem neměla v semestru žádný problém, proto se mi nechtělo večer před touto zkouškou už nic učit. Trochu jsem si prolistovala studijní materiály a doufala, že to zvládnu.
Až na jednu botu v písemném testu, kdy jsem úplně zapomněla spočítat druhou část příkladu, jsem obstála skvěle. Na lepší známku mi stačilo vlastně jen pár bodů, které jsem dostala na ústní zkoušce (čti psaní důkazu na papír).
Vualá a už mi chyběla jen nejtěžší zkouška - lineární algebra. Dlouho jsem váhala, jestli si ji mám nechat na úterý a mít pouze 4 dny na učení nebo si ji přehodit na čtvrtek a získat o 2 dny navíc.
Po dlouhém měnění jsem si ji nechala na úterý s pocitem, že na ten další termín jsou ještě volná místa a pokud budu chtít, přehodím si ji.
Pak mě čekala etapa učení a mučení (spolužáka s mými dotazy). Díky Bohu za něj!
Ještěže jsem si to nechala na úterý, protože už jsem nevěděla, co se mám učit. Všechno jsem chápala, ale pořád tam byly nějaké nejistoty.
Ten den a večer před tím jsem dostala obrovský strach, že jsem nakonec jela ráno za kamarády, abych na to odpolední zlo nemyslela a po dobrém obědě jela "uklidněná" na zkoušku.
Řeknu vám, že tak rychle mi hodina ještě neutekla. Vůbec jsem si nestihla příklady zkontrolovat a početní příklad vycházel úplně divně (zlomky, mocniny, odmocniny). Takže hodně smíšené pocity.
Po diskusi se spolužáky jsem začal věřit svým výsledkům, protože se zdálo, že zadali špatná čísla. Pochybnosti však neodešly a stále jsem si nebyla jistá.
Na to jak byl čas zkoušky krátký, čekání na výsledky bylo děsivě táhlé. Proč se ten čas chová tak divně?
A jak jde zkouškové vám?
Petra
Zvládla jsem to!
Když jeden klučina odcházel ze zápočtu, pustil mě za dveře katedry se slovy: "Ještě tam je jeden a pak už asi můžeš."
Chvilku jsem tam bloudila a dokonce se několikrát vrátila zoufalá zpátky za spolužačkou. Ta mě opakovaně vybízela v hledání (no a smála se mi).
Když už jsem věděla, kde mám čekat, ozvala se siréna a strojový hlas: "Požární poplach, okamžitě opusťte budovu!" Nejprve to vypadalo jako obvyklá věc, protože nikdo neodcházel, ale nakonec se šouravým krokem začali z místností trousit lidi. Tak jsme šly i my.
Čekání před budovou
Do teď nevím, co se stalo. Čekání nás totiž omrzelo a radši jsme šli počítat diskrétku.
Ve středu mě čekala další zkouška - implementační část z procedurálního programování. Jelikož je přednášející trošku vtipálek, myslela si většina studentů, že nechce, aby tu zkoušku zvládli. Nakonec tomu tak nebylo a udělali to skoro všichni.
Následující den jsem měla zkoušku z diskrétní matematiky. S tímhle předmětem jsem neměla v semestru žádný problém, proto se mi nechtělo večer před touto zkouškou už nic učit. Trochu jsem si prolistovala studijní materiály a doufala, že to zvládnu.
Až na jednu botu v písemném testu, kdy jsem úplně zapomněla spočítat druhou část příkladu, jsem obstála skvěle. Na lepší známku mi stačilo vlastně jen pár bodů, které jsem dostala na ústní zkoušce (čti psaní důkazu na papír).
Vualá a už mi chyběla jen nejtěžší zkouška - lineární algebra. Dlouho jsem váhala, jestli si ji mám nechat na úterý a mít pouze 4 dny na učení nebo si ji přehodit na čtvrtek a získat o 2 dny navíc.
Po dlouhém měnění jsem si ji nechala na úterý s pocitem, že na ten další termín jsou ještě volná místa a pokud budu chtít, přehodím si ji.
Národní technická knihovna - nejlepší místo na učení
Až na ty řady o víkendu
Pak mě čekala etapa učení a mučení (spolužáka s mými dotazy). Díky Bohu za něj!
Ještěže jsem si to nechala na úterý, protože už jsem nevěděla, co se mám učit. Všechno jsem chápala, ale pořád tam byly nějaké nejistoty.
Ten den a večer před tím jsem dostala obrovský strach, že jsem nakonec jela ráno za kamarády, abych na to odpolední zlo nemyslela a po dobrém obědě jela "uklidněná" na zkoušku.
Řeknu vám, že tak rychle mi hodina ještě neutekla. Vůbec jsem si nestihla příklady zkontrolovat a početní příklad vycházel úplně divně (zlomky, mocniny, odmocniny). Takže hodně smíšené pocity.
Po diskusi se spolužáky jsem začal věřit svým výsledkům, protože se zdálo, že zadali špatná čísla. Pochybnosti však neodešly a stále jsem si nebyla jistá.
Na to jak byl čas zkoušky krátký, čekání na výsledky bylo děsivě táhlé. Proč se ten čas chová tak divně?
Zázrak
Čekání skončilo a my byli seznámeni s výsledky. Nejneuvěřitelnější pocit. Plný počet bodů. To znamená že jsem prošla se známkou A a ústní už ani nemusím absolvovat.Volejte sláva a tři dny se radujte!
Tak mám tedy po zkouškovém, slavení narozenin kamarádů, dnu otevřených dveří na škole a teď jedu na prázdniny domů.
Kolej-made bezlepkový kakaový dort s tvarohovým krémem
A jak jde zkouškové vám?
Petra
Komentáře
Okomentovat