IT záležitosti (ver 1.0)

Kolik lidí mi to říkalo?

"Jo jasně, já si tam ty Linuxy nainstaluju ještě před školou." Tuhle větu jsem pronášela už 2 měsíce před začátkem semestru. To bych ale nebyla já, kdybych to tak udělala. Takže souhrn: už mám týden za sebou a stále nemám na notebooku "dobrý" operační systém.

Linux Ubuntu (ten tučňák nahoře) je jednoduchý volně přístupný operační systém.

Pondělí 2.10.

Abych teda nevypadala tak špatně, tak mám výmluvu. Prostě se bojím, že něco "potentím" a budu mít po počítači (a jsem taky trochu líná - no holt miluju prokrastinaci).

Ne já fakt pro to něco dělala!

Ptala jsem se všech známých, jestli nemají bootovací flashku. Nebo aby mi to nejlépe všechno udělali (tímto děkuji všem ochotným, kteří se mi s tím chtěli "piplat"). Ale i když mám kolem sebe tolik super osob, tak domluvit se s někým bylo prostě nemožné.

Sama jsem aspoň došla do fáze, kdy jsem si Googlila, jak zformátovat flashku na FAT32 s obrazem ISO. Ano, pomocí nějakého programu, ale to jsem nechtěla dělat. Co všechno bych si pak do toho počítače ještě měla natáhnout? Prostě klasický postup člověka, který vůbec netuší, o co jde - a to prý studuji informatiku!

Pomoc vždycky bodne.

Středa 4.10.

Co já bych dělala bez těch mých kamarádů? Byla bych absolutně v háji. Tak to je. Naštěstí mám ale skvělé spolužáky a jeden z nich mi vysvětlil, co a jak mám dělat.

• Takže nainstalovat Rufus - hotovo.
• Stažen Linux Ubuntu obraz iso - hotovo.
• Zapojit flashku do notebooku - hotovo.
• Nechat Rufus udělat z ní boot flash - hotovo.

Potom jsem si ještě na koleji zvládla sama rozdělit disk. Občas zvládnu i něco sama. Pravda, to se moc často nestává.

Vypadalo to tak nadějně.

Neděle 8.10.

Instalování jsem si nechala až na víkend, kdy jsem byla doma s přítelem (taková klasická romantická zábava). Prostě abych měla nějaké publikum, když už bych ten počítač odepsala.

Už jenom to, abychom se dostali do boot-up menu dalo zabrat (časová náročnost = 2 lidi na půl hodiny). Zjištění, že se musí mačkat k tomu nějaké tlačítko (většinou F2 nebo F12), nebylo tak velké. Ale na tomhle notebooku se muselo mačkat ještě Fn - prostě nastavení funkčních tlačítek.

No takže teď už jsme měli návod, ale Windows 10 se bootojí tak rychle, že člověk nestačí ani mrknout a najely.

Tak co teď s tím?

Začala hra "mačkej jak o život". Ale pozor! Vyhráli jsme! Dostali jsem se do boot-up menu a mohli dát instalovat Ubuntu.

Aby to nebylo všechno, tak si počítač začal stěžovat, že má pouze 2 GB prostoru a potřebuje 8 GB a nějaké drobné. Cože? Na co jsem si tak pracně rozdělovala disk?!

Linux mi prostě nevnímal, že počítač má nějaké disky a všiml si pouze 2 gigabajtů na bootovací flashce.

Musím věřit starému ajťákovi.

Teď už mi zbývá jen: "Tatííí, mi to nefunguje." Naštěstí se na to hned ochotně vrhnul, protože za pár hodin jsem odjížděla zpět do Prahy.

Po těch pár hodinách přišel taťka s tím, že mám disk na počítači ve formátu RAID, a proto nejspíš Linux nevidí volné místo v počítači. Jenomže teď už nebyl čas. Před formátování se musí (teda nemusí, ale kdo by to dělal) zálohovat disk a to je na déle. Já už musela jít. 

Každý problém má svá zadní vrátka.

Úterý 10.10.

Jediná varianta, která mi teď asi zbývá, je vzít si větší flashku a nahrát na ní operační systém. Takže jsem vzala 16 gigovku, naformátovala si ji na boot flash a ve škole proběhl další pokus.

To mi ale ještě nedošlo, že nemůžu instalovat z jednoho disku na ten samý, protože by musel přepsat sám sebe. Takže zase nic a musím si vzít z kolejí ještě tu menší flashku.

Středa 11.10.

Zase se spolužákem a za whatsappové podpory taťky jsem nyní zvládla zmáčknout install, který psal, že přepíše celý disk. Ano, doufala jsem, že opravdu vidí jen ten flash disk.

Konečně!

Instalace proběhla. A teď už jen restartovat. Jenomže hned po restartování mi opět najely Windows 10.

Tak co, tak zkusím opět přes boot-up. Tam je ale jen Windows. Neeeeeee!

Čtvrtek 12.10.

Proč nezůstat ve škole déle na úplně jiném cvičení a nesnažit se nahodit si Linuxy. Sedím tu se spolužáky, abych měla oporu, kdybych si s něčím nevěděla rady.

Každý tu má nějakou skupinku na cvičení a nějaké volitelné předměty. Prostě kdo co chce.

Když to hold jinak nejde, tak jsem šla na to přeformátování disku. Nejdříve jsem si ale udělala jednotku pro obnovení, kdyby se něco "potentilo".

Chtěla jsem také udělat bitovou zálohu, ale nemám zformátovaný disk na NTFS a jelikož tam mám celé své jmění, tak jsem to ani udělat nemohla.

O bitovou zálohu se jedná, když nezálohujete pouze své dokumenty, ale všechny soubory a programy, které na svém počítači máte. Formát NTFS je nutností, jelikož takto je formátovaný disk na Windows.

Tvoření zálohovací jednotky trvalo natolik dlouho, že jsem i stihla napsat článek o imatrikulaci, který měl vyjít až po článku s Linuxem. Kdo by čekal, že ten dualboot bude takový problém.

Pátek 13.10.

Spolužák mi půjčil svůj volný disk, abych na něj mohla udělat bitovou zálohu. Co mě ale čekalo?

Systém nemůže najít uvedený soubor.

Když se podívám na to datum, tak se divím, že bych dneska vůbec něco vyřešila. Zase akorát další marný pokus. Ale teď už mi došla i zadní vrátka.

Šla jsem udělat pomazánku a mezitím dala restartovat počítač, že to ještě zkusím. Když něco nefunguje, tak to zkusit zapnout a vypnout.

A vualá?

Najednou šlo disk zformátovat, přiřadit písmeno a záloha už jede. Tak já se zase na chvíli odporoučím.

Teď už přichází na řadu rada od tatínka, jak přepnout formát RAID na AHCI. Takže zapnout do safe modu, restartovat, přepnout formátování, zase zapnout, vypnout safe mod a už jedu zase normálně.

Aspoň jednu věc mám zvládnutou.

Sobota 14.10.

Jelikož jsem v pátek už někam spěchala, odložila jsem instalaci až na dnes. Ale za pomoci několika instrukcí zase od jiného známého už šlo všechno jako po másle.

Nyní se už můžu pyšnit dualbootem.

Z Linuxu píše

Petra