Konečně sociální život

Dny, které jsem doposud strávila v Praze, mi připadaly trochu bez smyslu. Žádné akce, koníčky nebo sport. Pokud tedy nepočítám školu a pondělní tělocvik. Prostě přijdu odpoledne/večer domů, udělám si jídlo, trochu povinností a spát.

Doma jsem byla zvyklá využívat každou svoji chvilku.

Venčení mojí příšery (čti psa) nebo scházení se s kamarády. Když se na to koukám zpětně, tak vlastně i doma mi poslední rok chyběl pravidelný koníček.

Před tím jsem jednou nebo dvakrát týdně chodila na latinu a před tím na koně. Obě aktivity jsem z důvodů hodně povinností zrušila.

Ráno, když jsem vstávala, tak jsem si trošku stěžovala, jak jsem si mohla něco domluvit na 7:30, když jsem mohla jít do školy až na 10. Ještě dobře, že jsem to udělala. Jít ráno lézt na stěnu a pěkně se u toho probudit, byl skvělý nápad.

Na doporučení kamarádky jsem šla se spolužákem na Smíchov, kde to vypadalo fakt dobře. A hlavně to bylo levné.

Potom jsem trochu spěchala na cvičení z Řešení problémů a hry. Tam jsme psali první testík a s potěšením oznamuji, že jej mám správně!

Avšak po dobře napsaném testu nastala krize. Hodina se protáhla a já nestihla oběd. Co už ale, tatranka musí stačí.

I když jsem byla absolutně nevrlá z hladu, cvika z lineární algebry byla pozitivním bodem. To jsem se tak odhodlala zvednout a jít počítat k tabuli s myšlenkou: "To bych neměla zkazit." Před tím jsme totiž udělali dva příklady postavené na stejném principu. Jenže cvičící měl asi pocit, že je to moc jednoduché, tak ten příklad udělal těžší." "A do háje," pronesla jsem a pobavila tím celou třídu. No a takto se to táhlo celou dobu.

"Chápete to?"
"Ano, už jsem doma."
"Aaale, ještě nám tady dopočítejte ten příklad."

A korunu tomu nasadil při odchodu: "Za to si kupte něco sladkého."

Trochu jsem se tohoto cvičícího bála.

Myslela jsem si, že si bude nechápavé studenty dobírat. Musím ale říct, že jsem mile překvapena a vše se mi snažil vysvětlit bez jakýchkoliv vtípků. Jsem ráda, že máme právě Hrocha.

Takže součtem už tři pozitivní věci? A Horste, to ještě není všechno!

Celý den jsme se se spolužačkou těšily na odpoledne, kdy jsme šli spolu do kina. Hráli sice My Little Pony, ale na to jsme se cítily moc mladé, tak jsme šly nakonec na Svěráka.

A volba byla skvělá. Jestli jste to ještě neviděli, tak na to určitě běžte, protože podívat se do historie přes děj dobře zpracovaného příběhu je krásné.

No a večer na kolejích jsem zakončila nejlépe jak jsem mohla. Udělala jsem si opečené brambory, na které jsem měla už 2 týdny nehoráznou chuť. Se smaženými houbami, cibulkou a rajčetem - absolutně spokojená.

Jak je to na instagramu? #foodporn

Mějte se krásně!

Petra