Další první týdny

Už je za mnou skoro čtvrtina semestru a já nebyla ještě schopna napsat článek o jeho začátku. A věcí, co bych vám chtěla sdělit, je dost.

Tak pěkně od začátku

Docela divné, jak ten čas letí. Tento začátek semestru už nebyl tak děsivý jako předchozí. Před půl rokem jsem měla v hlavě ještě malého čertíka, který se mě pořád ptal: "Jsem tu správně?" Ale jsem!

Opravdu chci studovat informatiku!

Nyní už jsem spokojená. Vybrala jsem si dobře. Opravdu mě tohle zaměření baví. Teda uvidím, co všechny ty sítě a hardware tento semestr. Myslím si ale, že to se mnou nehne. Co bych taky jiného dělala?

Asi to tak bude každý semestr

Krom hledání učeben jsem musela zase x krát na studijní oddělení (a ještě nějaké maily k tomu). Už se s tou paní znám natolik, že můžeme chodit spolu na kávičky.

Před začátkem akademického roku vypsala fakulta motivační stipendia. Krom excelentních výsledků u přijímaček či maturity z matematiky také ohodnocovala studijní výsledky za první semestr (navíc k prospěchovému stipendiu). Psali:

Všem úspěšným studentům, kteří za 1. semestr bakalářského studia vykonají všechny zkoušky předepsané studijním plánem s hodnocením "A" a všechny zápočty.

Potřebovala jsem si tedy ověřit, zda-li se jedná pouze o povinné předměty,protože v doporučeném studijním plánu jsou napsané i volitelné. Z Manažerské psychologie jsem totiž dostala jinou známku. Byla jsem ujištěna, ale musela jsem podat žádost, protože náš systém (ano, ten skvělý systém) by to nevyhodnotil.

1. Takže první návštěva s univerzální žádostí a pro potvrzení o studiu.
2. Další návštěva byla se speciální žádostí, kterou vydali až poté.
3. A poslední, když jsem si chtěla jít zapsat předmět (viz níže), ale nepovedlo se mi to.

Zapsala jsem si španělštinu

Po hodině němčiny pro začátečníky s milou učitelkou (konečně po osmi letech), jsem si chtěla zapsat ještě další jazyk. Nejprve mě napadla francouzština, ale ta už byla plná. Tak mě Lucka oslovila, jestli nechci chodit s ní na španělštinu. A už bylo vymalováno. Místo vystávání dlouhé řady na studijním, jsem radši poslala mail a vše bylo hotovo.

A víte z čeho mám největší radost?

Sehnala jsem tanečníka na sportovní společenské tance. Vlastně to byla úplná náhoda, s Luckou a spolužákem, kterého jsem poznala asi den před tím, jsme jeli metrem. Čistě náhodou (spíše ze srandy) jsem se zeptala, jestli se mnou nechce ten kamarád tančit. A ono to vyšlo!

Aby toho nebylo málo, tak jsem si vzala dva tělocviky (ještě jsem neměla jisté tančení). Takže teď chodím na boulder, beach volejbal a snažím se najít čas na tančení.

Jak tu teď sedím a píšu, tak máme večer už druhý trénink a vypadá to nadějně. Trošku se děsím toho, že to bude stát moc, ale zatím je mi to jedno...

Přeji krásný, nadšený a slunečný den jako je tady v Praze

Petra