Jak mě vypekli aneb 7 hodin ve vlaku

Už jsem si myslela, že není o čem psát. Žádné zásadní změny nebo přešlapy, které by se mi staly. Ale jak jinak...

Zakřikla jsem to

Po své maturitě jsme plánovala, že odjedu na nějakou dobu do zahraničí. Nikdy jsem nebyla jazykově nadaný člověk, ale zastávám "Čím více umíš jazyků, tím více jsi člověkem." Proto jsem si říkala, že se anglicky naučím nejlépe někde v Kanadě nebo Anglii při práci.

Přišly prázdniny a já si nezařídila volný čas tak, abych mohla někam odcestovat a na tento plán se zapomnělo.

Po první semestru na škole jsem si ale uvědomila, že bez angličtiny se v informatickém kruhu neobejdu. Začala mi opět lítat myšlenka na odcestování. Jelikož jsem to začala řešit až v únoru, byla už pozdě řešit Severní Ameriku. Rozhodla jsem se proto pro Anglii - nebudu časově vázaná na délku pobytu (přílet kvůli zkouškám atp.) a poslední příležitost jet do Anglie v EU.

Pak jsem v semestru vycestovala do Barcelony, kde mi kamarádka povídala o jazykových kurzech a jak moc jí pomohly. Trvalo mi jen chvilku změnit celý plán na prázdniny.

1. Nebudu muset nic zařizovat.
2. Budu moct pracovat ve škole a udělat si zázemí třeba na bakalářku. 
3. Budu to mít blíže k příteli.
4. Nebudu se stěhovat.

Našla jsem si tří měsíční intenzivní (rozuměj 2x týdně) kurz angličtiny u jedné jazykové školy v Praze. Přes týden budu tedy v Praze v práci a na kurzech. Zato o (prodloužených) víkendech můžu cestovat a trajdat všude možně.

Všechno vypadalo naprosto dobře až na plánování celotýdenních akcí. Jeden týden sem, další tam a už bych najednou chyběla 6 lekcí. Ze 40-ti to snad nebude vadit. Samostudiem se to budu snažit dohnat.

Kdy to všechno vypukne 

Na práci ve škole jsem se byla domluvit již před dvěma týdny. Vybrala jsem si projekt, na kterém budu "pomáhat" (uvidíme, co se z toho vyklube). Vedoucí ale jeli v tu dobu na konferenci a domluvili jsme se, že si přečtu potřebné dokumenty a začneme až potom.

Kurz angličtiny mi ale začíná o týden dříve než domluvený termín začátku v práci. Do Prahy jsem proto jela jen na pár dní s tím, že se cestou zastavím na narozeninové oslavě od spolužáka.

Včera jsem tedy jela do Prahy. Jelikož jsem ještě pomáhala příteli s pátráním po ztraceném Rekole, posunula jsem si odjezd o pár hodin a jela tak tak, abych se stihla ještě stavit na koleje odložit věci. 

A co mi neřeknou

Šla jsem o 20 minut dříve, proto jsem si ještě skočila koupit svačinu a byla tam absolutně na čas. Dorazila jsem do školy a šla se zeptat na recepci, ve které učebně to vlastně máme, protože mi přišel mail pouze s adresou a časem, kdy dorazit. Nejprve se na mě slečna koukala podivně a pak mi porozuměla.

"Jo vy jdete na ten kurz, co byl zrušený."

A už to bylo tady. Byla jsem na kurz přihlášená jediná, a proto jej zrušili. Bohužel mi nikdo nedal vědět a tedy celé mé plánování prázdnin šlo do kytek. Takový dlouhodobý kurz jsem jinde nenašla a i kdyby byl, tak už začal. 

Tak co teď? Jedu domů.

Petra