Prázdniny v Praze nebo práce?

Milý deníčku...

Kecám, zase tak emotivní to není. Přeci jen je toho dost, co jsem od začátku prázdnin zažila.

Léto v Praze není žádná výhra. Asi dva týdny zpátky jsem si musela na kolej pořídit ventilátor, protože odpolední slunce, které se nám opírá do oken, je absolutně k nevydržení.

Takže pokud chcete někdo pěstovat rajčata, můžu poskytnout skleník.

Co mě Praha opravdu naučila, je chození na zmrzlinu a sezení u ledové kávy. A věřte, fakt se potom cítí člověk lépe. Navíc po takovéto odměně se hned lépe pracuje (teda aspoň chvilku).

Jedna položka z letního TO DO splněna

Mám za sebou první kurz angličtiny a poslední za tyto prázdniny. Neproběhlo to úplně podle plánu, ale aspoň dva týdny intenzivní angličtiny jsem měla. Dá se to nazvat za splněno i když ne tak jak jsem si přála?

Místo zrušeného tří měsíčního kurzu jsem se přihlásila na dvoutýdenní intenzivní kurz a jeden měsíční. Bohužel ten měsíční opět neotevřeli.

Řeknu vám, už mě ty jazykovky pěkně štvou. Jedna škola mi sdělila nekonání kurzu až v den zahájení a druhá mi nebyla ani 4 dny předem říct, jestli se koná nebo ne. Tohle by měli vědět minimálně týden dopředu, ne?

Ale jedna jazyková škola ze tří nezklamala a budu ji navštěvovat zase od září na celý semestr! A jazyky mě nadchly natolik, že jsem se přihlásila i na německý kurz.

Co třeba nějaký Erasmus v Německu nebo Rakousku?

No a ta práce

Začalo to čtením článků, no a jelikož jde o věděcké práce, tak vše v angličtině. Takže abych něco přečetla, něco se dozvěděla a pochopila, strávila jsem nad každým minimálně 2 hodiny. Zajímavé čtení, ale věřte mi, že když už si po desáté hledáte slovíčko z "akademické slovníku", už to začíná být otravné.

Po tomhle přišla první důležitější schůzka, když už jsem přímo dostala zadanou práci. Naučit se s jejich knihovnou a naimplementovat algoritmus. Zoufalost na prvním místě. Stáhla jsem si do notebooku plno balíčků, abych ji vůbec rozchodila. Pak problémy se zálohováním práce (verzovací program SVN). No a nakonec využívání knihovny.

Zabralo mi to 3 týdenní schůzky, pár mailů a hromadu dotazů. Připadala jsem si jako tele. Byla jsem schopna vyřešit plno problémů sama a já se vždycky zeptala na úplnou prkotinu. Asi po měsíci mi to už přibližně funguje (pokud mi to záhadně nespadne).

Ale mám skvělého vedoucího. I když se zeptám na nějakou blbost, stále má se mnou trpělivost a všechno mi podrobně vysvětlí znovu, znovu a znovu. Jako by chápal, že to nechápu. Představy o mé práci má velmi květnaté (pro mě hlavně vtipné), ale snad nezklamu.

Posílám pozdrav z Prahy!

Peťa