Aneb jak si vyrobit komplikace

ZÁŘÍ

Tak mě tento měsíc čekalo zase obvyklé zařizování. Dá se tomu říkat obvyklé, když to teprve absolvuji podruhé (a půl za letní semestr)?

Opět jsem si zažila řadu na ubytovací kanceláři kolejí, když jsem si šla vyřídit (díky bohu) jen novou kolejenku, protože už jsem bydlela.

Řešila jsem poslední resty z letního Výfuku (tábora nadějných fyziků) - maily, papíry, fotky atp.

Legenda Asterix a Obelix (ano, jsou to ponožky místo uší)

Změna a změna a změna rozvrhu

Kvůli (skoro) dvěma dnům volna v rozvrhu, jsem se rozhodla si vzít jazykové kurzy a to kromě anglického i německý, zrušila jsem si anglickou konverzaci a radši si nechala pauzu na oběd. To možná provedu i s němčinou, ale v té mám takové mezery, že se ještě do prvních dvou týdnů rozhodnu, zda-li je mi milejší oběd nebo jazyky. Co tipujete? 😆

Teď mi ale chybí dostatečný (čti: mi pohodlný) počet kreditů na semestr. Takže jsem řešila, který předmět si místo jazyků zapsat. Kvůli práci bych chtěla numerické metody, ale obsazená cvičení mě donutila najít alternativu. 

Na průchod semestrem potřebujeme 20 kreditů, ale doporučených je 30, jelikož za 6 semestrů musíme získat 180, abychom mohli získat titul. No a taky je potřebujeme na stipendium. 

Skončila jsem se zapsaným ACM programováním. To je na rozdíl od jiných předmětů postaveno na řešení dost složitých úloh ze soutěže ACM ICPC. Předpokládám, že to nedám, ale 4 kredity mi alespoň pro teď zlepšily pocit z rozvrhu. Sice se mi to ještě kryje se španělštinou, ale to snad vyřeším individuální domluvou s vyučujícím.

Bakalářka?

Před odjezdem na dovolenou jsem měla schůzku ohledně práce. Tam jsem se dozvěděla, že už mám vymyšlenou bakalářku. Cítila jsem se trošku blbě, protože tento měsíc jsem se tomu absolutně nevěnovala.

Pokud můžu něco doporučit budoucím studentům IT, rozhodně si zkuste domluvit na katedrách letní praxi klidně už před prvákem. Je to něco jiného, můžete si ulehčit práci s hledáním bakalářky, zjistit, jestli vás to baví a případně vzít včas nohy na ramena.

Oddych před začátkem

Nejlepší pocit je, když není cizí jazyk bariérou. Krásně jsem si vyzkoušela, že i půl roku španělštiny (a to ještě dost flákané) může stačit na objednání jídla ve Španělsku.

I když jsem na střední jazyky fakt neměla ráda, tak k nim i díky tomu nacházím znova cestu. A víte co? Strašlivě moc mě to baví!

Na nejvyšší hoře Pico de las Nieves

Národní park kolem Tamadaba

první týden, ŘÍJEN

Týden za mnou

Když jsem v pondělí šla do školy, byla jsem nadšená. Konečně mám zase nějakou rutinu, kterou musím dodržovat a nemusím se sama nutit někam jít nebo něco dělat.

Dokonce i předměty se mi zdály tak zajímavé, že jsem skoro celou dobu dávala pozor. Možná tento semestr budu stíhat školu. Dost naivní, co?

Předmětů zas až tolik nemám a budou snad i zajímavé, jenže s jazykovými kurzy, tréninky a lezením, to už taková sranda není. Tři dny mám nacpané od rána do večera tak, že se pomalu ani se nestíhám najíst (to fakt nechceš). Mnohem radši bych měla školu pět dní v týdnu, ale klidnější rozvrh. To je tak, když chcete mít dobré cvičící. A i tak mám jednoho, kterému jsem musela něco říct hned první hodinu (ten mě fakt štval).

Kdy se potkám s ostatními?

Teď jsem si uvědomila, jak je složité se setkat s ostatními kamarády, kteří studují v Praze, když máte volné jen jedno (dvě pokud počítám pátek, kdy jezdím domů, protože studentské ceny) brzké odpoledne.

Perlička na zakončení týdne

Na konci týdne jsem už byla dost demotivovaná, když jsem se snažila po škole stihnout trénink (nakonec jsem ho odvolala), schůzku, meeting k semináři Výfuk a odjezd domů. Taky jsem ten vlak stihla přesně na vteřinu. A to doslova. Díky mému příteli, který obešel všechny stewardy v RJ, aby chvilku (20 sekund, kvůli předpisů) počkali. Přiběhla jsem na nástupiště, když zrovna pískali. Přesně ke dveřím, u kterých stál vlakvedoucí a nechal mě před sebou ještě nastoupit.

Tak to mě zajímá, jak bude vypadat ten další. Snad lépe, jinak ze mě na konci semestru bude troska.

Držím palce ostatním studentům a taky pracujícím, ať stíhají (a nejsou jako já opoždění o skoro celý měsíc)!

Petra